Evropská unie bývá v politickém i mediálním diskurzu často označována za „regulační moloch“, jehož přebujelá normotvorba údajně dusí svobodu členských států i každodenní život občanů. Takové tvrzení však zjednodušuje mnohem komplexnější realitu právní integrace. Konference se zaměří na kritickou analýzu povahy a rozsahu regulační činnosti Evropské unie, především s ohledem na otázku její proporcionality, demokratické legitimity a nezbytnosti v podmínkách jednotného vnitřního trhu, jakož i aktuální trendy v oblasti normotvorby.

Zvláštní pozornost bude věnována vývoji mezinárodního práva soukromého jako ilustraci širšího fenoménu evropské regulace. Nařízení Řím I a II, Brusel I bis, dědické či insolvenční nařízení představují oblasti, kde Evropská unie fakticky převzala normotvornou roli v tradičně národní disciplíně. Tento vývoj otevírá zásadní otázky:kde leží hranice mezi žádoucí unifikací a přeregulováním? Jaký dopad má evropská harmonizace na autonomii členských států a na kvalitu právní ochrany jednotlivce? Lze kvantifikovat přínosy společné unijní legislativy?

Z pohledu obecnějšího - lze jednoznačně stanovit hranice unijních pravomocí? A lze návazně v kontextu EU uvažovat o tom, že uvnitř EU mezinárodní právo soukromé „ztratí" svůj smysl, protože se postupně národní právní řády vlivem práva EU sjednotí?

Rozsáhlá normotvorba může být nejen projevem byrokratické hypertrofie, ale též nezbytným nástrojem udržitelnosti evropské integrace a právní jistoty v prostoru 27 právních řádů. Mýtus o „regulačním molochu“ mizí tam, kde regulace přestává být samoúčelná a stává se prostředkem k efektivní ochraně práv a svobod v globalizovaném světě. Vše má ale své limity.

Účastníci odevzdávají před konferencí:rozšířený abstrakt a osnovu na 2 normostrany.

Moderní ozbrojené konflikty znovu a znovu testují odolnost a aktuálnost mezinárodního práva veřejného. Brutalita bojů na Ukrajině, humanitární katastrofa v Gaze či vleklé násilí v Súdánu připomínají, že i přes desetiletí mezinárodních úmluv zůstávají někdy základní zásady vedení války a ochrany civilního obyvatelstva až bolestně křehké. Mezinárodní humanitární a trestní právo se navíc ocitá pod tlakem reagovat na nové formy konfliktů. Sekce se zaměří jak na klasické otázky aplikace mezinárodního humanitárního práva (MHP) a mezinárodního trestního práva (MTP) na události na bojišti, fungování tribunálů a vymahatelnost IHL v praxi, tak na moderní fenomény hybridního válčení, informačních operací a kybernetických útoků. Digitální rozměr války bude jedním z příkladů, na kterých lze sledovat, jak se mění chápání bojiště a na jaké limity současné právo naráží v kontextu přičitatelnosti či stíhání činů v kyberprostoru. Sekce tudíž zve k odborné diskusi o tom, jak mezinárodní právo reaguje na měnící se povahu konfliktů – od klasických válek s jejich tragickými důsledky pro civilní obyvatelstvo až po nová bojiště hybridních a kybernetických operací. Účastníci se v rámci svých příspěvků mohou zaměřit mimo jiné i na to, zda současné normy mezinárodního humanitárního a trestního práva dokážou obstát tváří v tvář realitě dnešních krizí a jakou roli může právo sehrát v obnově spravedlnosti, humanity a důvěry v současné době.

V praxi se lze ve stanovách (bytových) družstev setkat s řadou pozoruhodných ujednání, která vyvolávají otázky, jaká ujednání stanov jsou či nejsou přípustná. Ačkoli je téma mezí autonomie vůle v právu obchodních korporací hojně diskutováno, již méně se tato diskuse vede specificky ve vztahu k družstvům, která vykazují oproti ostatním právním formám obchodních korporací určitá specifika vyvěrající zejména ze zásad rovnosti členů, družstevní demokracie a samosprávy. Další odlišnosti se pak pojí s bytovými družstvy. Vzhledem k tomu, že domácí doktrína je v tomto směru spíše fragmentární, čelí právní praxe značné nejistotě. Ambicí této sekce proto je tyto doktrinální mezery alespoň částečně vyplnit. Bude vhodné, když příspěvky jednak vymezí výchozí stav dle zákonné úpravy a posoudí možnosti a meze případných odchylných úprav. Nabízí se například zpracování těchto oblastí (u některých z nich jsou pro ilustraci uvedena diskutabilní ujednání stanov, na která lze v praxi narazit): -vymezení podmínek vzniku členství a následky jejich pozdějších změn „Členem bytového družstva může být pouze zletilá fyzická osoba, která má na území České republiky trvalý pobyt.“

• omezení či vyloučení převoditelnosti podílů (nebydlících) členů bytového družstva a omezení zastavitelnosti podílů v bytovém družstvu„Zastavení družstevního podílu, zřízení jiného věcného práva k družstevnímu podílu a vložení družstevního podílu do majetku svěřeneckého fondu je vyloučeno.“„Zastavení družstevního podílu je možné jen s předchozím písemným souhlasem statutárního orgánu družstva. Statutární orgán družstva souhlas neudělí bez souhlasu případné banky poskytující družstvu úvěr.“

• stanovení výše nájemného a zakotvení jiných platebních povinností členů (bytových) družstev„Členská schůze může stanovit, a to i opakovaně během jednoho kalendářního roku, že členové družstva jsou povinni přispět na úhradu plnění finančních povinností družstva vůči bance poskytující úvěr na financování nákupu nemovitostí, jejichž nákup a užívání je součástí předmětu činnosti družstva, pokud k plnění těchto povinností zejména v důsledku zvýšení úrokové sazby nebudou dostačovat prostředky získávané družstvem z jiných zdrojů, jako např. z měsíčních úhrad za užívání bytů a/nebo nebytových prostor. Členská schůze v takovém případě vždy rozhodne též o stanovení míry a způsobu výpočtu účasti členů družstva na úhradě plnění finančních povinností družstva vůči bance poskytující úvěr na financování nákupu nemovitostí, jejichž nákup a užívání je součástí předmětu činnosti družstva, přičemž souhrnná výše takto uložených povinností k příspěvku nesmí u žádného člena družstva během jednoho kalendářního roku přesáhnout trojnásobek základního členského vkladu a dále tato povinnost nesmí během jednoho kalendářního roku být stanovena ve výši, která v souhrnu všech členských příspěvků převyšuje skutečnou výši plnění, které je družstvo během příslušného kalendářního roku povinno zaplatit vůči bance poskytující úvěr na financování nákupu nemovitostí, jejichž nákup a užívání je součástí předmětu činnosti družstva.“

„Člen je povinen uhradit družstvu úrok z prodlení ve výši 0,1 % dlužné částky za každý den prodlení, nejméně však 10 Kč za každý i započatý měsíc prodlení, jedná-li se o dluh z titulu nájemného za družstevní byt (družstevní nebytový prostor) a úhrad za služby spojené s jeho užíváním nebo z titulu příspěvku vlastníka bytu (nebytového prostoru) na správu domu a pozemku a úhrad za služby spojené s jeho užíváním“.

„Člen družstva je povinen platit úhradu za úkony družstva prováděné z podnětu člena družstva, a to zejména ve spojení s povolením stavebních úprav v bytě, povolením podnájmu, vypracováním prohlášení vlastníka, nebo s dražbou družstevního podílu, a to ve výši schválené příslušným orgánem družstva.“

• určení výše a splatnosti vypořádacího podílu (zejm. v bytovém družstvu),„Výše vypořádacího podílu se rovná výnosu z prodeje družstevního podílu na trhu, sníženého o veškeré náklady související s tímto prodejem. Prodej družstevního podílu v takovém případě zajišťuje družstvo, přičemž družstvo je povinno zajistit, aby cena družstevního podílu byla cenou v daném místě a čase obvyklou na trhu.“

„V případě, že člen bude trvat na výplatě vypořádacího podílu ve lhůtě 3 měsíců, souhlasí člen se skutečností, že jako vypořádací podíl mu bude vyplacena částka ve výši představující 20 % ze zjištěné výše vypořádacího podílu. V případě, že bude člen trvat na výplatě vypořádacího podílu ve lhůtě delší než 3 měsíce, ale kratší než jeden rok, souhlasí s tím, že mu bude vyplacena částka ve výši představující 40 % ze zjištěné výše vypořádacího podílu. V případě, že bude člen trvat na výplatě vypořádacího podílu ve lhůtě delší než jeden rok, ale kratší než jeden a půl roku, souhlasí s tím, že mu bude vyplacena částka ve výši představující 60 % ze zjištěné výše vypořádacího podílu. V případě, že bude člen trvat na výplatě vypořádacího podílu ve lhůtě delší než jeden a půl roku, ale kratší než dva roky, souhlasí s tím, že mu bude vyplacena částka ve výši představující 80 % ze zjištěné výše vypořádacího podílu. Po uplynutí dvou let má člen automaticky nárok na výplatu vypořádacího podílu ve výši 100 % ze zjištěné částky.“

-společný nájem a podíl ve společném jmění, „Smrtí jednoho z bývalých manželů, kteří po rozvodu manželství do doby úmrtí jednoho z nich nevypořádali majetek ve společném jmění, zaniká společný nájem i společné členství v družstvu, výlučným nájemcem a samostatným členem družstva zůstává bývalý manžel.“

-forma smlouvy o převodu družstevního podílu a následky jejího nedodržení, -omezení přechodu podílů v (bytovém) družstvu, -účastnické cenné papíry v družstvu, -právo členů družstev na informace, -důvody preventivní sistace hlasovacího práva, -revokace usnesení členské schůze (shromáždění delegátů), -obsazování volených orgánů nečleny, dočasná členství vázaná na trvání funkce, -zákaz konkurence pro členy družstev, -specifika stanov družstev jako energetických společenství.

Vítány jsou samozřejmě i příspěvky na další témata korespondující se zaměřením sekce.

Publikace příspěvků: Plánována, informace budou doplněny.

Dva týdny před konáním konference bude vyžadováno odevzdání pracovních verzí příspěvků (working papers).

Indikativní oblasti:regulace platforem, právní aspekty využití a použití AI, ochrana osobních údajů, ochrana soukromí, kyberkriminalita, kyberbezpečnost, právní informatika, identity management, práva k datům a data governance, zdravotnická data, eCommerce, ochrana spotřebitele online, IP online, odpovědnost ISP, eGovernment & eJustice. Pro posouzení pro přijetí je potřeba zaslat rozšířený abstrakt na email cofola@law.muni.cz v minimálním rozsahu 2 normostrany, který obsahuje úvod, motivaci, metodologii a výzkumnou otázku. Plné texty příspěvků lze publikovat (po proběhnutí standardního recenzního řízení) v časopise Revue pro právo a technologie (Bližší info na https://journals.muni.cz/revue).

Účastníci odevzdávají před konferencí:powerpointovou prezentaci

Účastníci odevzdávají před konferencí:powerpointovou prezentaci

Dílčí tematické okruhy: Teorie daně z příjmů (co je příjem, výnos, zdroj…, konstrukce příjmových daní, mezinárodní zdanění) Vliv daně z příjmů na veřejné rozpočty Daň z příjmu FO – nepodnikatel (konstrukce daně, daňový proces – registrační a jiné akcesorické povinnosti, stanovení daně, placení daní, kontrola daňových povinností, následky porušení povinností) Daň z příjmu podnikatelů FO a PO - (konstrukce daně, daňový proces – registrační a jiné akcesorické povinnosti, stanovení daně, placení daní, kontrola daňových povinností, následky porušení povinností)

V této sekci se účastníci budou věnovat zásadní proměně zejm. pracovního práva Evropské unie v souvislosti s aktuální směrnicovou úpravou, hlavně směrnicí (EU) 2022/2041 o přiměřených minimálních mzdách v Evropské unii, která stanoví rámec pro zajištění adekvátní úrovně minimálních mezd a podporu kolektivního vyjednávání; směrnicí (EU) 2023/970 o posílení uplatňování zásady stejné odměny mužů a žen za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty prostřednictvím transparentnosti odměňování a mechanismů prosazování; a Směrnicí (EU) 2024/2831 o zlepšení pracovních podmínek při práci prostřednictvím platformy, která upravuje pravidla pro digitální platformovou práci, včetně presumpce zaměstnaneckého vztahu a zajištění transparentních pracovních podmínek. Nejen uvedená právní úprava představuje významnou proměnu právních a ekonomických parametrů v oblasti odměňování zaměstnanců, kolektivního vyjednávání a pracovních podmínek v digitální ekonomice. Vítáni jsou proto účastníci zaměřující se zejm. na implementaci směrnic, právní a ekonomické aspekty adekvátní minimální mzdy a odměňování vůbec, mechanismy transparentnosti a rovného odměňování, právní a ekonomické dopady platformové práce. Rádi uvítáme konferenční výstupy (přednesené příspěvky), které se věnují interpretaci konkrétních právních norem v pracovněprávní, sociálněprávní, příp. obchodněprávní oblasti, právně-teoretickým analýzám, detailním komparativním studiím či ekonomickým pohledům. Sekce je určena pro všechny, kteří chtějí prezentovat originální příspěvky k tomuto dynamickému tematickému okruhu a získat k nim zpětnou vazbu.

Sekce se zaměřuje na postavení, působnost a význam Ústavního soudu v systému ochrany základních práv a svobod v demokratickém právním státě. Ústavní soud představuje klíčovou instituci, která zajišťuje nejen kontrolu ústavnosti zákonů a jiných právních předpisů, ale také ochranu jednotlivce před zásahy veřejné moci, jež mohou ohrozit základní principy právního státu. V této souvislosti se sekce soustředí na analýzu ústavněprávních funkcí a limitů soudního přezkumu, jakož i na jeho vztah k legislativní a výkonné moci. Diskuse se bude zabývat vývojem judikatury Ústavního soudu a jejím dopadem na právní řád a společenské prostředí České republiky. Pozornost bude věnována i otázce, do jaké míry Ústavní soud formuje obsah základních práv prostřednictvím své rozhodovací činnosti a jakým způsobem přispívá k jejich vyvažování v kontextu střetu individuálních a kolektivních zájmů. Tématem diskuse může být rovněž problematika legitimity a hranic soudního aktivismu, metodologii výkladu ústavy a úloze ústavního soudnictví při ochraně principů demokracie, rovnosti a právní jistoty. Sekce nabídne prostor pro dialog o současných trendech a výzvách, které stojí před ústavní ochranou základních práv v globalizovaném světě, včetně vztahu mezi národními ústavními soudy a mezinárodními lidskoprávními institucemi. Cílem sekce je přispět k hlubšímu pochopení role Ústavního soudu jako garanta ústavnosti a ochránce základních práv a svobod, otevřít prostor pro kritickou reflexi jeho postavení v systému dělby moci i systému ochrany základních práv. Vítány jsou příspěvky zabývající se jak lidskoprávním, tak „organickým“ pohledem na postavení Ústavního soudu i příspěvky mezioborové či ryze politologické nebo filosofické.

Aktuální vývoj energetického a klimatického práva v Evropě významným způsobem determinují dvě krize – klimatická, energetická. Změna klimatu a zhoršování stavu životního prostředí představují pro Evropu a celý svět existenciální hrozbu. Zejména v posledních letech je naše planeta stále častěji vystavena vlnám veder, suchu, silnějším tropickým cyklonům, silnějším monzunovým dešťům, zrychlenému vzestupu hladiny moří, ztrátě biologické rozmanitosti, stejně jako socioekonomickým dopadům klimatické změny. EU na klimatickou krizi reaguje úsilím dosáhnout klimatické neutrality do roku 2050. Energetická krize odhalila neschopnost EU zajistit import dostatečného množství energetických zdrojů za přijatelné ceny. Evropská komise proto v roce 2022 představila plán REPowerEU, jehož cílem je rychle snížit závislost EU na ruských fosilních palivech. Komise počítá s urychlenou diverzifikací a rozšířením spektra plynů z obnovitelných zdrojů, zvýšením úspory energie, masivními investicemi do obnovitelných zdrojů energie, urychlením příslušných povolovacích procedur a elektrifikací s cílem dosáhnout co nejdříve ekvivalentu fosilních paliv, která byla Evropa zvyklá dovážet z Ruské federace. Energetická transformace bezpochyby představuje razantní odpověď na obě výše zmíněné krize. Dekarbonizace řady sektorů ekonomiky však bude mimořádně náročná. Úsilí, které EU vynakládá na energetickou transformaci přitom musí být doplněno opatřeními schopnými zajistit bezpečnost dodávek fosilních paliv za přijatelnou cenu do okamžiku, kdy tyto zdroje energie budou zastoupeny v energetickém mixu EU. Energetická krize navíc odhalila řadu nedostatků uspořádání trhu s elektřinou. Domácnosti a podniky byly vystaveny vysokým a kolísavým cenám fosilních paliv. Komise sice stále věří, že rychlejší zavádění energie z obnovitelných zdrojů představuje nejudržitelnější a nákladově nejefektivnější způsob strukturálního snížení poptávky po fosilních palivech pro výrobu elektřiny, avšak uspořádání trhu s elektřinou však je třeba reformovat. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1747 si proto klade za cíl zajistit efektivní integraci elektřiny vyrobené z proměnlivých obnovitelných zdrojů energie, která povede k dostupným a konkurenčním cenám elektřiny v EU. Evropu nečeká nic jednoduchého. Lze však s jistotu tvrdit, že energetické a klimatické právo budou hrát v mitigaci klimatické změny, posilování energetické bezpečnosti i energetické transformaci klíčovou roli.

Cílem této sekce je proto diskutovat: •energetickou a klimatickou politiku národních států; •energetickou a klimatickou politiku EU; •úlohu energetického a environmentálního práva v reakci na klimatickou krizi; •úlohu energetického práva při řešení energetické krize; •právní aspekty energetické transformace; •vývoj energetického práva EU, zejména reformu trhu s elektřinou •dekarbonizaci energetického sektoru •úlohu energetického práva při snižování závislosti EU na ruských fosilních palivech; •způsoby, jakými lze zajistit paralelně jak energetickou bezpečnost, tak naplnění klimatických ambicí; •regulaci obchodování s energetickými surovinami; •důsledky ekonomických sankcí uplatněných vůči Rusku a jejich vliv na změnu chování subjektů energetického trhu.