Trestní právo zastává v právním řádu tradičně postavení „zbraně nejtěžšího kalibru“, často označované za poslední řešení či poslední prostředek nápravy, akcentující jeho subsidiární charakter, vyjadřovaný zpravidla tak, že trestní právo chrání jen zcela fundamentální hodnoty, na nichž moderní demokratický a právní stát stojí, proti jen těm typově nejzávažnějším útokům. Nevysloveným předpokladem tohoto postavení tedy je, že hodnoty chráněné trestní právem představují poměrně jasně vymezitelnou a obecně přijímanou množinu. Postmodernismus (a jeho cynický bratr postfaktismus) však i v našem geografickém, politickém i kulturním prostoru odkrývá, že při ryze racionálním uvažování, jímž doufáme, že se v konečném důsledku řídí veřejný život, neexistuje jediná spolehlivá a objektivní interpretace reality, na jejímž základě by bylo možno vytvořit jeden absolutně platný soubor fundamentálních hodnot (nota bene jejich hierarchii).
Oslabení konsensu na tom, co představuje ony „fundamentální hodnoty“, přináší pro trestní právo mnoho zajímavých důsledků, a to v obecné i zvláštní části trestního práva hmotného i v trestním právu procesním.
Např. se ztěžuje teleologická orientace v tom, které hodnoty to vlastně jsou a v jakém rozsahu je má chránit trestní právo, což vede ke snadnějšímu zpochybnění legitimity kriminalizace některých činů (např. drogové delikty, euthanásie, tzv. pravé verbální trestné činy z diskriminační nenávisti) i k usnadnění požadavků na kriminalizaci činů jiných (např. zaměřených proti životnímu prostředí, sexuální oblasti, menšinám), komplikuje se výklad obecných pojmů navázaných na určitý relativně ustáleně vnímaný soubor morálních hodnot (např. „zahálčivý život“, „hrubá neslušnost“, „vážnost u spoluobčanů“, „jiná těžká újma“), více než dříve hrozí riziko zneužití „kalibru“ trestního práva k prosazení partikulárních politických zájmů, lze relativizovat současné prostředky (např. hodnoty, na nichž stojí resocializační programy) i cíle trestních sankcí (např. požadavkem nahrazení tzv. retributivní justice justicí restorativní), rozrůstající se konflikt hodnot se projevuje i v případě zájmů zohledňovaných při zajištění osob či majetku, filosofii tzv. konsensuálních způsobů trestního řízení, v přístupu k novým fenoménům jakými jsou např. elektronické důkazy, atd.
Tato sekce je určena pro příspěvky zabývající se právě těmito příkladmo uvedenými či kterýmikoliv mnohými dalšími jevy vyplývajícími z oslabování tradičního kánonu chráněných hodnot, s nimiž se trestní právo potýká a s různou mírou úspěšnosti i vypořádává.
